Džódó

 

Džódó se překládá jako cesta hole. Historie džódó sahá do 17. století, kdy jeden z nejvýznamnějších šermířů tehdejší doby, Musó Gonnosuke, založil školu džó - Šintó Musó Rju. Musó Gonnosuke byl tehdy právě pomocí džó schopen porazit legendárního šermíře Mijamoto Musaši. Cvičení džódó ve všech dódžó skupiny ShinBuKan vypadá obdobně a drží se stejné linie. Pokud jste studentem ShinBuKan dódžó v jednom městě nebo zemi a dostanete se na nějaký čas do jiného státu/města, kde je také SBK dódžó, máte tam vždy dveře otevřené a jistotu, že velice rychle zapadnete mezi vaše místní kolegy.

 

Z čeho tedy vlastní cvičení sestává? Základem každého tréninku je kihon. Překlad tohoto japonského slova je "základ". Po krátkém úvodním protažení přistupujeme k procvičování těchto základních stavebních kamenů džódó, jednotlivým kihon technikám. Cvičení kihonu zabírá minimálně 50 procent času celého cvičení. Z jednotlivých základních technik, seřazených v určitém pořadí za sebou, se následně skládají celé kata, je tedy nezbytně nutné, aby student zvládnul určitý počet kihon technik, než se naučí první kata.

 

Cvičení kihonu můžeme rozdělit do několika rovin. Protože v džódó používáme minimálně dvě zbraně, a to bokken a džó, student se musí naučit zacházet s oběma. Džó jako historická zbraň sloužilo a bylo navrženo k boji proti meči, tuto linii sleduje trénink i dnes. Pokud nebude mít strana džó kvalitního soupeře s mečem, který ho donutí provádět techniky správně a reálně, bude cvičení pouhým opakováním zbytečných a neužitečných pohybů. Z toho důvodu by student hrající roli tači (strany s mečem) měl být o něco zkušenější (pokud je to navíc student iaidó, kde se obě roviny studia v SBK Dódžó vhodně doplňují, je situace téměř ideální). Studenti se tedy paralelně učí základní techniky práce s mečem i tyčí. V optimálním případě v průběhu prvního školního roku zvládne student na dobré úrovni cca prvních 7 technik džó a v průběhu dalšího roku zbývající techniky.

 

Aby cvičení kihon technik mělo i v budoucnu rostoucí efekt, je po studentovi průběžně vyžadováno hlubší pochopení dalších prvků, které v sobě techniky obsahují. Provedení kihon technik (nejdříve bez partnera, poté se soupeřem) má zvyšující se nároky na přesnost, načasování, odhad vzdálenosti a tlak. Techniky obsahují celou škálu různých pohybů a reakcí, přímé i šikmé údery, body i odhozy. V případě optimálního provedení mají pozorovatelný účinek na fyzický i duševní rozvoj studenta.

 

Po zvládnutí určitého počtu základních technik samostatně a ve dvojici (kihon tandoku, kihon sótai) přistupujeme k tréninku jednotlivých kata – sestav cviků s reálným soupeřem, ozbrojeným bokkenem. Kata rozvinují cvičení kihon do delších sekvencí, kde student musí prokázat rozvahu, správné načasování a pochopení základních principů bojové situace. V průběhu prvního školního roku cvičení se student naučí první 3–4 kata, v průběhu dvou až tří let zvládne všech 12 kata (tempo učiva ale vždy respektuje možnosti studenta a samozřejmě i celého dódžó).

 

Cvičení džódó poskytuje variabilitu pohybu, umožňuje studentům rozvinout pohyblivost kloubní a svalové soustavy kontrolovaným způsobem. Jako většina bojových umění rozvíjí i jeho vnitřní stránku, sebedůvěru, a ve správném případě i postoj k ostatním a smysl pro hodnoty lidského života.

 

Několik věcí se na tréninku rozhodně nenaučíte. Je třeba být připraven na to, že cvičení džódó vyžaduje velkou dávku vnitřní disciplíny, spoustu odvahy a je to také hromada práce, v lepším případě celoživotní. Atmosféra v dobrém dódžó vám pomáhá těžkosti v tréninku překonávat a dává vám podporu do další práce. Džódó neučí, jak skákat 3 metry nad zem, létat vzduchem nebo mizet pod zem. Přirozeným způsobem rozvíjí běžné lidske dovednosti leckdy do míry, kterou člověk, který nic podobného necvičí, nepovažuje za reálnou.